28.4.2013 Admira - ABC Braník 10:9 (1:2, 2:1 - 0:0, 0:1 - 3:0, 0:2 - 3:1, 0:2)
V 5.jarním kole nás čekal soupeř, který si dosud za celý ročník připsal pouhé dvě výhry. Po včerejším velmi povedeném utkání v I.třídě mladších žáků, kdy jsme chvílemi přehrávali dvoutisícovky PSK Union, jsme nemohli očekávat nic jiného než vítězství. Dnes nás ale nepřekvapilo jen velmi chladné počasí. Náš slabší den v kombinaci s velmi nekvalitním hřištěm a urputně bojujícím soupeřem znamená hořkou pilulku v podobě první jarní prohry.
Povrch hřiště na Hovorčovické byl dnes jeden z úplně nejhorších, na kterém jsme v poslední době hráli. Sympatické projekty PFS na podporu mládeže přicházejí naprosto vniveč, když děti musí hrát své zápasy na něčem podobném. Druhým momentem, který musím zmínit, byl výkon rozhodčího laika na jednom ze hřišť. Rozhodčí ze zásady nekritizuji, jedinou výjimku jsem udělal při turnaji ČNFŠ. Dnes se tomu dobrákovi za Skalné musím v duchu omluvit, protože alespoň znal pravidla a věděl, že píská fotbal. To, že rozhodčí-laik vybraný většinou z tatínků domácí hráčů během zápasů přepískává ve prospěch svého týmů a po zápase se spolu s ním raduje z výhry, jsem snad schopen při troše benevolence pochopit (na však s tím souhlasit). To, že ale jde na hřiště pískat bez sebemenší znalosti základních pravidel, už mi hlava moc nebere. O „kvalitě“ jeho výkonu svědčí i řada nepotrestaných nepovolených zákroků našich hráčů na domácí. Pokud by snad náhodou četl tento zápis a chtěl přece jen začít fotbalu pomáhat, ne ho dětem kazit, zde je odkaz na Pravidla 5+1 platná pro PFS.
Za naši dnešní prohru ale nemůže ani zima, ani hřiště a ani rozhodčí. Zápas jsme si prohráli sami svým vlažným a bezkrevným výkonem. A zápas vyhrál soupeř, protože bojoval o úspěch do poslední vteřiny a za nepříznivého stavu nehodil flintu do žita. Hráčům bylo před zápasem zdůrazňováno, že žádný soupeř se neporazí sám. Že i přes postavení v tabulce nás čeká silný protivník, který možná nehraje kdovíjaký fotbal, bojovnost a silové pojetí mu rozhodně cizí nejsou.
První varování přišlo hned na začátku. Úvodní branku jsme totiž inkasovali my. Pak se nám sice podařilo na chvíli skóre otočit, přesto první čtvrtina skončila nerozhodně 3:3. Ve druhé padla jediná branka a to do domácí sítě. Po třetí části hry bylo průběžné skóre díky rozdílným výsledkům na jednotlivých hřištích (3:0 a 0:2) opět vyrovnané 6:6. Nám se podařil vstup do poslední čtvrtiny, kdy jsme rychle odskočili na tříbrankové vedení. Vše se zdálo být na dobré cestě, obzvlášť když jsme si stále vytvářeli další příležitosti k navýšení skóre. Bohužel jen vytvářili, ale neproměňovali. Závěr zápasu byla ale hodně poučná lekce pro náš tým. Domácí vstřelili kontaktní gól, vzápětí se jim podařilo snížit na rozdíl jedné branky a od té chvíle už existovalo jen jedno mužstvo. Dlouho to vypadalo, že zápas skončí vzácnou remízou, v poslední minutě se ale štěstí přiklonilo na stranu domácích. Opět se potvrdilo, že naše zápasy s Admirou bývají obvykle velmi těsné, vybavila se mi dva roky stará prohra 1:2 z Přeboru hraného tehdy ještě 7+1, prohra 9:10 z jara 2011 nebo naše vítězství 14:13 z října 2011. Mimochodem už ve středu budeme mít na turnaji HM Studio Cup příležitost soupeři porážku vrátit.
Branky: Tůma 2, Buchta – Vacek 3, Zika 2, Marek
Sestavy:
Tým A: Mařík – Bergmann, Branžovský, Keha, Koblasa, Petržilka, Srba, Tůma, Vacek (26.Buchta) 7:3 (1:2, 0:0, 3:0, 3:1)
Tým B: Klomínek – Buchta (26‘ Vacek), Douša, Macho, Marek, Matoušek, Přibyl, Vodrážka, Zika 3:6 (2:1, 0:1, 0:2, 1:2)
Pavel MAŘÍK