8.6.2019 TJ Praga U17 - ABC Braník U17 0:1 (0:1)
V sobotu 8.června jsme zavítali na hřiště Pragovky. Zápas přeloženého „velikonočního“ 16.kola byl pro nás v této sezóně poslední a pro většinu hráčů i poslední v kategorii mladšího dorostu. Náš úkol byl jasný – udělat poslední krok k vytouženému vítězství v pražském Přeboru mladšího dorostu. K tomu jsme potřebovali zápas vyhrát.
Odhodlání celého týmu bylo obrovské. Do zápasu naskočili hráči, kteří v týdnu netrénovali kvůli zranění (Dan Petržilka, Jáchym Zvelebil), kapitán Jára Zika odehrál celý zápas s bolestí ve stehně. Každý chtěl být u toho. I návštěva našich fanoušků o tom svědčila, v takovém počtu se rodiče dlouho nesešli. Povzbudit nás přišel i Honza Přibyl – trenér, který byl u našeho prvního titulu Přeborníka v mladších žácích.
Do zápasu nebylo potřeba kluky motivovat, dnes zafungovali jako skutečný tým a skvělá parta. Nahecovali se sami, všichni bojovali nadoraz a s hráči na hřišti žila i lavička náhradníků. Zároveň se dalo čekat (a očekávání se naplnilo), že důležitost zápasu na tým dolehne a bude nám svazovat nohy.
Celým naším odhodláním mohla otřást už 3.minuta a v ní obrovská šance domácích. Hráč Pragovky se ocitl s míčem na noze sám před Kájou Maříkem. Náš brankář ale proti němu vyběhnul a jeho střelu zlikvidoval. Po tomto okamžiku jsme se alespoň částečně uklidnili a začali být aktivnější směrem dopředu. K ohrožení branky domácích jsme se ale za první čtvrthodinu nedostali, byť jsme výborně a nebezpečně zahráli tři rohové kopy. Hrozil ale i soupeř. Jeho největší šance – střela ze vzdálenosti zhruba 10 metrů skončila na rukavicích našeho brankáře. První naši nebezpečnou střelu vyslal z dálky Jáchym Zvelebil, míč však skončil těsně nad brankou soupeře. O tři minuty podobně zakončil i Jára Zika, jeho střelu však gólman Pragovky s vypětím všech sil vytáhl nad břevno. Radovat jsme se mohli ve 27.minutě. Na pravé straně hřiště vybojoval míč Tonda Chlum, posunul do vápna na Kubu Macha a jeho střelu na vzdálenější tyči usměrnil do sítě kapitán Jára Zika. Gól nás ještě více uklidnil, vytvořili jsme si další nadějné příležitosti, ale pojistku v podobě druhé branky jsme přidat nedokázali. Ani Vašek Velebil, který se ocitl nikým neatakován na penaltovém puntíku, ani Kuba Douša, který postupoval zprava na branku domácích, neskórovali a do kabin se tak šlo za našeho jednobrankového vedení.
Druhý poločas byl opticky vyrovnaný, žádný extra pohledný fotbal se nehrál. Fotbalově to dnes z naší strany nebylo zdaleka ono. Určitě jsme nechtěli bránit hubené vedení, protože domácí vycítili svojí šanci a každý jejich míč, každá standardka směřovala do naší šestnáctky. Za takové situace může přijít nešťastný odraz, ruka, zbytečný faul a bylo by po nadějích. Nebyli jsme sice pod tlakem, ale zároveň se nám nedařilo usadit se na delší čas na soupeřově polovině. Nadějný únik Kuby Douši zastavil praporek pomezního rozhodčího kvůli ofsajdu. Podle bouřlivé reakce za ním stojících našich fanoušků, to bylo rozhodnutí minimálně diskutabilní. V 72.minutě míč uklizený placírkou stejného hráče ve vyložené pozici skončil těsně mimo tyče. Ani z rohu jsme v druhém poločase a v podstatě po celý zápas nazahrozili, byť jsme je zahrávali z obou stran velmi dobře. Čas se posledních deset minut neuvěřitelně vlekl, ale nakonec přece jen píšťalka rozhodčího zaznít musela a gejzír branické radosti mohl vypuknout naplno.
Kámen, který nám spadl ze srdce, musel být slyšet nejmíň až v Braníku. Úspěšně jsme završili sezónu, která byla strašně těžká. Museli jsme se vypořádat s oslabením kádru po odchodu řady hráčů, museli jsme překonat velký problém, který postihl na soustředění nejen Vaška, ale kvůli následným opatřením celý tým, museli jsme zvládnout oslabení realizačního týmu pod odchodu Filipa Krhuta v zimě, museli jsme hráčsky doplňovat kádr staršího dorostu. To všechno nás ale nakonec posílilo a semklo v těžkých zápasech, jako byl ten dnešní. Při všem respektu k soupeřům, hlavně k Dukle Jižní Město, která končí na druhém místě jen o jediný bod, si troufám tvrdit, že titul jsme vybojovali zaslouženě a že je ve správných rukách. Druhé místo staršího dorostu v jeho soutěži potvrzuje naší dominanci v dorosteneckých kategoriích pražských soutěží.
Dlouhodobou kvalitu a vysokou výkonnost potvrzuje i dosažený hattrick. Po titulu v Přeboru mladších žáků v sezóně 2014-15, následně v Přeboru starších žáků o dva roky později, triumfuje tým okolo ročníku 2002 i v Přeboru mladšího dorostu. Celkem sedm hráčů bylo u všech tří triumfů – Adam Branžovský, Kuba Douša, Kuba Macho, Kája Mařík, Dan Srba, Vašek Velebil a Jára Zika. A osmý Artur Fryš půlku této sezóny odehrál také.
Díky za obrovský úspěch patří především trenérovi Adrianovi Ševčíkovi, který se snaží klukům vštěpovat vítěznou mentalitu, všem hráčům, kteří během celé sezóny za nás nastoupili, včetně těch, kteří odešli nebo skončili a včetně hráčů z kádru starších žáků, dále určitě Výboru FO za podporu a určitě ne v poslední řadě rodičům za perfektní spolupráci a komunikaci a těm tatínkům, kteří se pravidelně museli chopit praporku a funkce pomezního rozhodčího dvojnásob.
Rád bych určitě sbírku zkompletoval i titulem ve starším dorostu, ale ještě radši bych byl, kdyby tým dostal šanci se posunout a ukázat svojí kvalitu na vyšší úrovni.
Kompletní výsledky ZDE
Branky: 27. Jaromír Zika
Sestava: Mařík – Bentsa, Petržilka, Zvelebil, Branžovský – Chlum, Srba, Zika, Macho (Dyk) – Douša, Velebil, náhradníci: Huth, Karpíšek, Čemus
Střely: 4:8 (2:5)
Rohy: 8:8 (4:4)
Fauly: 6:12 (4:5)
Ofsajdy: 1:2 (0:1)
Žluté karty: 0:3 (0:0)
Pavel MAŘÍK